Jednoho krásného rána se Jeníček vzbudil a pln sil se ve své postýlce natáhl, až jeho obratle zvučně zapraštěli. Navlékl si své oblíbené modré kalhoty se šlemi, vyčistil si zub a velkým hřebenem prohrábl svůj mohutný plnovous. Dnes ho čekalo plno radostných povinností na zahradě. S veselou písní na rtech vzal ze spíže vycíděný rýč a jal se vykopávat plevel, který se koncem jara rozmohl na severním konci pozemku. Specielně se těšil na velký náletový stromek se třemi tříbarevnými větvemi. Zahradou vanul letní vítr a roznášel vzduchem vůní Jeníčkových oblíbených slivoní. Jeníček se zapřisáhl, že dnes stromek vykope a zajistí, aby jeho kořeny už nikdy nevyrostli. Ten stromek ho pěkných pár týdnů fakt sral. Dnes padne. Určitě. Jenomže stromek se nemínil vzdát jen tak lehce a vlepil Jeníčkovi několik dobře mířených facek. Bylo mu to ale nic platné a stromek a jeho napružené mstivé větve nakonec po dlouhém boji padly a Jeníčkovi připravili hezké spaní.